INTERPI › Cíle

Popis projektu

Cílem projektu je připravit vědeckou a technologickou infrastrukturu pro podporu zpracování, sdílení a využívání kulturního obsahu ve formě metadatových informací o informačních objektech zpřístupňovaných v paměťových institucích. Informační objekty představují objekty reálného světa, např. osobnosti, instituce, akce, trojrozměrné předměty (umělecké a technické předměty, objekty neživé přírody), události, umělecké a jiné výkony i jejich textové, obrazové, zvukové reprezentace (včetně digitálních), které jsou předmětem odborných činností v paměťových institucích.

Základním předpokladem identifikace informačních objektů jsou věcné i jmenné autority v rozsahu vymezeném pro potřeby knihoven. Naší snahou je však funkci autorit jako unifikovaných selekčních prvků doplnit o související informační objekty a rozšířit jejich informační a dokumentační hodnotu tak, aby splňovaly nejenom požadavky na ně kladené z pohledu jednotlivých typů paměťových institucí, ale aby vytvářely mnohem širší základ pro sémantickou interoperabilitu kulturního obsahu všech paměťových institucí.

Jedním z hlavních výsledků projektu bude nástroj pro uživatelsky vlídné a diferencované pořizování a zpřístupnění informací o těchto informačních objektech, který bude zároveň vytvářet základní předpoklady pro nástroje umožňující zpřístupnění a sdílení kulturního obsahu napříč paměťovými institucemi se zabezpečením sémantické interoperability na konceptuální úrovni.

Projekt je komplementární k připravovaným projektům Národní digitální knihovna, Národní digitální archiv aj. Navazuje na dřívější výzkumné záměry, ale na rozdíl od nich si klade za cíl komplexní vybudování infrastruktury pro budování znalostního modelu kulturního dědictví a zahájení jejího využívání formou poloprovozu.

Předkládaný projekt je určen odborné i laické veřejnosti, protože se bude významným způsobem podílet na zpřístupnění kulturního dědictví široké obci zájemců a uživatelů, na systematickém a efektivním využívání nových moderních technologií ve společenských a humanitních vědách pro vzdělávání a pro rozvoj národní kultury a kulturní identity obyvatelstva Snadným přístupem k mnohdy skrytým informacím přispěje k větší informovanosti široké veřejnosti o kulturním dědictví a k jeho záchraně.

Rozbor stavu řešení problému v ČR a v zahraničí

Digitalizované sbírky paměťových institucí představují nesmírně bohatý zdroj informací z hlediska národní kulturní identity, avšak jejich informační zpřístupnění je většinou spjato s konkrétním systémem zpřístupnění platným v dané instituci, případně ve skupině institucí. Při vyhledávání informací o kulturním dědictví tak uživatelé čelí spleti vzájemně souvisejících, ale nepropojených informací, a jsou odsouzeni k násobnému kladení mnohdy komplikovaných dotazů, jejichž syntax se navíc v různých systémech výrazně liší. Zpřístupňování množství heterogenních informačních zdrojů (databází, katalogů, sbírek plných textů apod.) bez vzájemného propojení se nepovažuje za uživatelsky vlídné. Východiskem z této situace je zabezpečit jejich propojení, tedy interoperabilitu.

Interoperabilita na všech úrovních – technické, sémantické, politické, mezioborové, legislativní a mezinárodní – ovlivňuje efektivitu sdílení a vícenásobného využívání informačních zdrojů. Být interoperabilní znamená, že tvorba informačních systémů, stejně jako kultura organizace, by měly být řízeny tak, aby byla v co největší možné míře zaručena výměna a opakované využívání informačních zdrojů na všech úrovních. Předkládaný projekt se zaměřuje na sémantickou interoperabilitu.

Současná úroveň sémantické interoperability a standardizace se v jednotlivých typech paměťových institucí značně liší. Základními pilíři sémantické interoperability v knihovnách jsou soubory autorit včetně řízených slovníků, tezaurů a metadatová schémata, která plně pokrývají potřeby sémantické interoperability z hlediska uživatelů knihoven. Samotná sémantika je skryta v metadatových schématech – výměnných formátech MARCového typu, kterou však nelze využít ve strojovém zpracování dat. Navíc rozsah údajů obsažených v autoritních záznamech plně neodpovídá požadavkům nejen regionálních knihoven z hlediska plnění jejich regionálních funkcí, ale ani dalších paměťových institucí, kdy zejména v archivech s ohledem na klíčové hledisko provenience je i na mezinárodní úrovni vyžadováno podrobnější zpracování autoritních záznamů (popisný standard ISAAR(CPF) a technický standard EAC). Nedostačující rozsah údajů byl zapříčiněn především tím, že struktura stávajících standardů pro autoritní záznamy v knihovnách neumožňovala zařazení požadovaných prvků do datové struktury. Navíc důležitou roli zde hrály i nevyřešené otázky ochrany osobních údajů, zejména využívání neveřejných zdrojů a možnost získávat např. datum úmrtí i pro potřeby knihoven (rozhodující prvek pro trvání autorských práv).

Sémantická interoperabilita v archivech, muzeích a galeriích je, jak naznačují výše uvedené projekty, ve stadiu zkoumání, prvotního ověřování standardů a zvolených postupů.

Na základě mezinárodních projektů, např. DESIRE, DELOS (projekt Semantic Interoperability in DigitalLibrary Systems) a VIAF, můžeme usoudit, že interoperabilita je řešena v zásadě dvěma způsoby:

1. Mapováním jednotlivých systémů organizace poznání – souborů autorit, tezaurů,

   řízených slovníků, které se aplikuje:
   - na jeden centrální systém organizace poznání za pomoci jednoho metadatového schématu. Příkladem tohoto postupu je projekt HILT MSAC;
   - vzájemným mapováním všech autoritních systémů, např. MACS.
   

2. Budováním společného znalostního modelu organizace poznání napříč paměťovými institucemi. Proto byla v roce 2006 přijata mezinárodní norma ISO21127, která vytváří základní rámec sémantické interoperability. Na jejím základě je v celosvětovém měřítku realizováno množství výzkumných projektů napr. BRICKS, EPOCH (konkrétně nástroj AMA – Archive Mapper for Archeology), SCULPTEUR, OCHRE, CHIOS, SeMuSe), které poukazují na význam objektově orientovaného přístupu při zpracování a zpřístupnění kulturního dědictví. Problematika však nebyla doposud na mezinárodní úrovní řešena komplexně.

Aplikace konceptuálního rámce přináší nové paradigma zpracování, které se posouvá od lineárního k objektovému. Zaměřuje se především na obsah současných záznamů o informačních objektech – tedy na zpracování entit (tříd) a jejich vztahů a tím na zabezpečení interoperability fondů, sbírek a souborů archiválií zpřístupňovaných v paměťových institucích na konceptuální úrovni bez ztráty jakýchkoliv dat s cílem omezit neefektivní duplicitní tvorbu dat jejich sdílením. Tento přístup se zdá mnohem efektivnější a výkonnější.